V rámci plnění odznaku Šest beskydských vrcholů jsme v sobotu dne 27. března 2004 uskutečnili další vycházku, tentokrát na vrchol Ondřejníku - Skalku. Ondřejník je, jak se píše v záznamníku Šest beskydských vrcholů, osamocený horský hřbet mezi Kunčicemi pod Ondřejníkem a Frýdlantem nad Ostravicí. Má dva vrcholy. Severní vrchol Solárka - poblíž je známá chata Ondřejník a jižní vrchol Skalka. Počasí nám před vycházkou nepřálo. Tři dny vytrvale pršelo a vypadalo to, že nikam nepojedeme. Naštěstí v pátek 26. března začal padat sníh, a tak už vše bylo veselejší. Večer jsme začali "žhavit" mobily a v sobotu skupina osmi našich turistů vyrazila. V 09:26 hod. jsme odjeli vlakem z Hostašovic do Kunčic pod
Ondřejníkem. Ve vlaku si Pepin vzpomněl, že měl nedávno svátek /Josef/, a protože všichni jsme jej nestačili oslavit, hned toto napravil. Dali jsme si štamprličku a cesta nám o to lépe ubíhala.

Po příjezdu na nádraží jsme byli překvapeni množstvím sněhu, který v Kunčicích p. O. napadl a zalitovali, že jsme si nevzali běžky. Zvesela jsme vyrazili z nádraží, a protože jak bylo na turistickém rozcestníku uvedeno, že na Skalku je to jen 2,5 kilometru, stihli jsme ještě prohlídku části Kunčic.

Těsně před jedenáctou hodinou jsme začali po modré značce stoupat na vrchol. Každým metrem sněhu přibývalo a brzy jsme zapomněli, že už je jaro. Cestou jsme potkávali spokojené kolegy turisty, kteří sestupovali z vrcholu. Všichni měli dobrou náladu a zvěstovali jak to na vrcholu vypadá, jaká je trasa, kolik je na vrcholu lidí a další zajímavosti. Zimním královstvím jsme zhruba po hodině vystoupali na Skalku (964m).

Tam čekala sympatická kontrola členů odboru KČT Kunčice pod Ondřejníkem, která nám dokonce nabídla občerstvení ze svých zásob. Na vrcholu jsme se dlouho nezdržovali, protože začal foukat vítr a sněžilo. My, co jsme nezapomněli záznamníky doma, jsme dostali potvrzení účasti. Pořídili jsme pár fotografií, dali něco málo k snědku a po vyšlapaném chodníku ve sněhu, jsme husím pochodem směřovali k Frýdlantu nad Ostravicí na další vrchol Ondřejníku - Solárku (890m).

Okolo 12:30 hod. jsme mohli pořídit společnou fotografii před chatou Ondřejník a šli se zahřát. Zde nás Lojza a Pavla Kolaříkovi pozvali na návštěvu za Lojzovou maminkou, která občas pobývá u přítele ve Frýdlantu. Lojzova matka je veselá kopa, a tak jsme s návštěvou "na Kanáry", jak Kolaříci říkají, souhlasili a docela se začali těšit.

Po občerstvení jsme stále po modré vyrazili na Frýdlant. Asi v polovině trasy k Frýdlantu Lojza zavelel, že nebudeme obcházet, odbočil ze značky vlevo a společně s jeho synem Adamem nás, cestou necestou, lesem nelesem, vedli na návštěvu. Zde se projevily jejich dobré orientační schopnosti a k domu "na kanárech" jsme došli přesně.

Pan Dostál, přítel mamky Kolaříkové, který nám otevřel, nenechal znát žádné překvapení a trval na tom, že všichni musíme k nim na návštěvu. Když jsme se zdráhali, zavolal na pomoc paní Kolaříkovou. Ta nás přivítala s úsměvem a se zpěvem a nepřipustila žádné protesty.

Nakonec jsme teplo domova přivítali, zvláště když nás pan Dostál, jak je zde zvykem, pohostil slivovičkou. Není proto divu, že se nám na další cestu moc nechtělo.

To lepší v nás však zvítězilo, a tak po rozloučení jsme došli na vlak a odjeli domů. Závěrečné zhodnocení celého výletu proběhlo, jak jinak, v restauraci U Hubů. Tam za námi přišel nestor hodslavské turistiky Petr Holeňa, který má mimochodem už letošní odznak Šest beskydských vrcholů splněný, a tak jsme se mu mohli pochlubit
nejčerstvějšími zážitky.